INFORMACE: Společnost pro elektroakustickou hudbu, tel. 02-537374, fax: 02-4014083, czmic@login.cz, http://www.sdmusic.cz/czmic/compet.htm, http://www.sdmusic.cz/czmic/seah/index.htm

* * *

    Stručné informace z jednání vedení a výboru SEAH:

Výbor se schází podle potřeby a pracuje ve složení, ve kterém byl nominován a schválen v Bulletinu SEAH čís.6/1997. Na návrh vedení SEAH vykonává činnost tajemníka SEAH Dr.Lenka Dohnalová (po odjezdu Libora Zajíčka do USA).

Ze zápisu schůze výboru SEAH, konané dne 23.října 1998 v 19 hod. v prostorách Hudebního informačního střediska na Besední ul.3, vyjímáme:
Bod 3. Návrh projektu vydání kompaktních disků pro vydavatelství Českého rozhlasu v Praze dramaturgicky sestaví W.Dobrovská a R.Růžička. R.Rejšek s M.Slavickým dojedná schůdnou cestu s vedením rozhlasu.

Pro informaci našich členů uvádíme návrh v plném znění:
Návrh pro vydání kompaktních disků s elektroakustickou hudbou v Českém rozhlase (jsou navrženy elektroakustické kompozice, které vznikly v rozhlasových studiích v České republice a nebyly dosud vydány na CD; skladby jsou abecedně seřazeny podle jmen skladatelů nebo podle ocenění v soutěži):

CD 1. Zakladatelská díla českých autorů - celkové trvání 71:20
M.Kabeláč: Ex fontibus bohemicis (česká verze) - vyrobil Český rozhlas Plzeň, čís. EH 64 - trvání 30:40
J.Kapr: Šifry - vyrobil Český rozhlas Praha, čís. St 59 - trvání 11:40
Z.Vostřák: Telepatie - vyrobil Český rozhlas Praha, čís. St 20098 - trvání 14:50
Z.Vostřák: Váhy světla - vyrobil Český rozhlas Praha, čís. St 20012 - trvání 13:50

CD 2. MUSICA NOVA 1969 - celkové trvání max. 73:40
R.Růžička: Gurges (l.cena) - vyrobil Český rozhlas Plzeň, čís. EH 28 - trvání 12:40
K.Odstrčil: Gandhí (2.cena) - vyrobil Český rozhlas Plzeň, čís. EH 27 - trvání 10:50
M.Hlaváč: Biochronos (3.cena) - vyrobil Český rozhlas Plzeň, čís. EH 23 - trvání 8:00
A.Parsch: Transposizioni II. (4.cena) - vyrobil Český rozhlas Plzeň, čís. EH 25 - trvání 11:30
M.Haase: Per aspera ad astra (zvláštní uznání) - vyrobil Český rozhlas Plzeň, čís. EH 24 - trvání 9:15
dále tři další skladby, které se zúčastnily soutěže ( ? Lukáš, Málek, Kučera, Rožek)

CD 3. MUSICA NOVA 1992 - 1998 (oceněné skladby českých autorů)
M.Jiráčková: Pura sub nocta (2.cena 1998) - vyrobil Český rozhlas Praha, čís. ? - trvání 12:20
E.Viklický: Rajská zahrada (cena české skladbě 1996) - vyrobil Český rozhlas Praha, čís. ? - trvání 9:55
V.Matoušek: 108 vln větru (čestné uznání 1994) - vyrobil Český rozhlas Praha, čís. VS 290038 - trvání 10:40
B.Mikolášek: Porcelánová hudba (čestné uznání 1993) - vyrobil Český rozhlas Praha, čís. VS 289953 - trvání 12:10
doplnit oceněnými skladbami českých skladatelů, které nebyly natočeny v rozhlasových studiích:
M.Košut: Flautato (cena české skladbě 1998) - trvání 8:20
K.Růžičková: Mezisvětí (cena mladému skladateli 1998) - trvání 4:40
V.Zouhar: Wide Crossing (čestné uznání 1995) - trvání 11:45
příp doplnit oceněnými skladbami českých skladatelů, které již byly vydány na CD:
M.Košut: Cesta fagarašským údolím (cena české skladbě 1997) - trvání 8.50
R.Rejšek: Carmen Campanarum (2. cena 1993) - vyrobil Český rozhlas Praha, čís. VS 289958 - trvání 11:50
K.Odstrčil: Pět etap (zvláštní cena 1997) - vyrobil Český rozhlas Praha, čís. VS 289953 - trvání 12:20

CD 4. Skladatelský tým Brno - celkové trvání 71:20
J.Berg, M.Ištvan, A.Parsch, A.Piňos, R.Růžička, M.Štědroň: Ecce homo - vyrobil Český rozhlas Brno, čís. ST 1140 - trvání 26:10
A.Parsch, A.Piňos, R.Růžička, M.Štědroň: Concerto per sei - vyrobil Český rozhlas Brno, čís. ST 1053 - trvání 28:40
A.Parsch, A.Piňos, R.Růžička, M.Štědroň: Peripetie - vyrobil Český rozhlas Brno, čís. T 819 - trvání 16:40

CD 5. Skladby z brněnského studia - celkové trvání 72:20
M.Ištvan: Avete morituri - čís. EH 101 - trvání 7:30
M.Ištvan: Láska, vzdor a smrt - čís. VS 674859 - trvání 12:30
A.Parsch, M.Štědroň: Kuře krákoře -čís. EH 113 - trvání 8:30
A.Parsch, A.Piňos, R.Růžička, M.Štědroň: Capriccio - čís. EH 148 - trvání: 10:20
A.Piňos: Hudba pro dva - čís. EH 126 - trvání: 11:50
R.Růžička: Cantata ai ai a - čís. ST 2265 - trvání: 13:20
M.Štědroň: Panychida - čís. EH 62 - trvání: 9:40

CD 6. Skladby z plzeňského studia - celkové trvání 72:20
M.Hlaváč: Logogenesis - čís. EH 8 - trvání 7:40
K.Odstrčil: Noc v kabinetu voskových figur - čís. EH 118 - trvání 16:50
A.Piňos: Tance - čís. EH 79 - trvání 10:10
R.Růžička: Malefica - čís. EH 85 - trvání 18:40
M.Slavický: Chvála cembala - čís. EH 84 - trvání 8:50
E.Spáčil: Krok k extázi - čís. EH 113 - trvání 10:00

CD 7. Skladby z pražského studia - celkové trvání 71:10
K.Horký (D.Forró): Kreslená hudba - čís. VS 289387 - trvání 9:30
P.Kopecký: Via Reggia - čís. RS 0910 - trvání 13:20
M.Košut: Kometa - čís. ? - trvání 7:20
V.Matoušek: Kniha 5 kruhů - čís. ? - trvání 14:10
R.Růžička: Suita 9 - čís. VS 293038 - trvání 8:35
M.Slavický: Prosvětlení V. - čís. RS 2857 - trvání 14:10
E.Viklický: Adaemus - čís. VS 289956 - trvání 5:20

CD 8. Duchovní skladby z pražského studia - celkové trvání 71:10
B.Mikolášek Žalm II. - čís. DA 571 - trvání 10:50
A.Piňos: Advent - čís. VS 289957 - trvání 8:20
R.Rejšek Roráty - čís. VS 290041 - trvání 16:40
R.Růžička: Creation - čís. VS 289927 - trvání 24:10
M.Slavický: Adventus - čís. VS 290037 - trvání 11:10

[ Tento předběžný návrh může projít řadou změn (např. při vydání uvedených skladeb na jiných CD). Za jakých podmínek, kdy a zda vůbec bude návrh realizován, nevíme.]

    Kompaktní disk SEAH 2, který je věnován památce K.Odstrčila, byl vydán v první půli tr. a obsahuje výborem SEAH schválená elektroakustická díla v pořadí:
1.K.Odstrčil: Pět etap, 2.R.Růžička: Aves, 3.R.Rejšek: Carmen campanarum, 4.M.Jiráčková: Bláznivý rej, 5.M.Pudlák: Dejte mi pevný bod, 6.M.Košut: Kometa, 7.P.Kopecký: Zátiší s pierotem

    Vedení Společnosti pro elektroakustickou hudbu organizuje koncerty, semináře, přednášky aj. akce s elektroakustickými a computerovými skladbami našich členů:

Koncert duchovní elektroakustické hudby se uskutečnil dne 9.června 1998 v koncertním sále Konzervatoře J.Deyla v Praze. Na programu byla díla našich členů A.Katmeridu, P.Kopeckého, B.Mikoláška, R.Rejška, R.Růžičky a M.Slavického. Koncert uváděla Dr.W.Dobrovská.

Na celoevropské konferenci a festivalu elektroakustické hudby Elektrokomplex ve Vídni 2.července 1998 zazněly skladby K.Odstrčila Agatha Christie, R.Rejška Carmen campanarum, R.Růžičky Posonensia a kolektivní dílka Vlado Ruska, Petra Šplíchala a Milana Křivohlavého Symboly (mužské-ženské) a Růžové ticho. Na konferenci v rámci festivalu přednesly naše členky přednášky a o historii soutěže Musica Nova (dr.Wanda Dobrovská) a o historii a trendech české elektroakustické hudby (dr.Lenka Dohnalová). Na závěr tohoto bulletinu je otisknuta rozsáhlejší informace o průběhu festivalu.

V rámci Mezinárodního hudebního festivalu Brno - Expozice Nové Hudby se 2.října 1998 uskutečnil Koncert elektroakustické a alternativní hudby již tradičně v prostorách brněnského planetária. Na programu byly skladby našich členů S.Filipa, P.Grahama, M.Mayse, M.Košuta, M.Pally a R.Růžičky.

U příležitosti výstavy COMPUTER–MULTIMEDIA ART ´98 pořádané Unií českých počítačových a multimediálních umělců se uskutečnil 2.listopadu v Redutě na Národní třídě v Praze live koncert z vlastních skladeb D.Forró a videoprojekce mj. s elektroakustickou hudbou našich členů A.Katmeridu, S.Lazarova, V.Matouška, K.Odstrčila a R.Růžičky. V rámci stejné akce se v těchto prostorách 16.listopadu konal koncert elektroakustické hudby Prémie IV. se skladbami P.Kopeckého, V.Matouška, K.Odstrčila, R.Rejška, R.Růžičky, E.Spáčila a E.Viklického.

Na festivalu "Dny soudobé hudby ´98", jehož organizátorem byla Společnost skladatelů AHUV, a na němž se dramaturgicky podílela naše SEAH, byly dne 3.listopadu 1998 v sále Konzervatoře J.Deyla v Praze provedeny elektroakustické skladby V.Matouška a R.Růžičky.

Koncert v rámci festivalu "Třídení plus", na kterém byly provedeny oceněné skladby ze soutěže Musica Nova ´98, se uskutečnil 2.12.1998 v Galerii Lichtenštejnského paláce. V první části koncertu byly uvedeny elektroakustické kompozice na počest jubilantů T.Bublíkové-Odstrčilové, M.Haaseho, M.Hlaváče, Z.Lukáše, J.Málka, V.Matouška, B.Mikoláška a E.Viklického.

V  Hudebním matiné výtvarného odboru Umělecké besedy, konaném 27.prosince 1998, byly předvedeny elektroakustické skladby K.Odstrčila a R.Růžičky.

Expozice Nové Hudby při Mezinárodním hudebním festivalu Brno opět připravuje samostatný Koncert elektroakustické hudby dne 3.října 1999 v osvědčených prostorách brněnského planetária. Na programu budou především úspěšné skladby českých účastníků soutěže MUSICA NOVA ´98 - D.Forró, M.Haaseho, M.Jiráčkové, P.Kopeckého, M.Košuta, I.Loudové, V.Matouška, M.Piňose, K.Růžičkové a P.Wajsara.

Festival "Dny soudobé hudby ´99" připravuje na 2.listopad 1999 v sále Konzervatoře J.Deyla v Praze provedení elektroakustických skladeb P.Kopeckého, R.Růžičky a E.Viklického.

    Tradičně na závěr bulletinu uvádíme textovou přílohu:

Wanda Dobrovská, Radek Rejšek: Česká elektroakustická hudba ve Vídni

I "Ze spolkového života"
Do Vídně jsme se vypravovali jako chudý král do boje. Vlastně vypravovaly, protože mužští členové delegace SEAH postupně odpadali - Libor Zajíček dal přednost dlouho již odpírané mateřské péči, Rudolf Růžička to vzdal, když seznal, že místo auta pojedeme hromadnou dopravou - a tak barvy české EA hudby nakonec jely hájit "tři Grácie": Taťána Odstrčilová, Lenka Dohnalová a já (viz podpis pod příspěvkem).

Poté, co manžel dr. Dohnalové prakticky v předvečer našeho odjezdu naboural auto, jímž jsme měli jet, řekla pí Odstrčilová odhodlaně: "Tak já tedy jdu pro ten můj vrak." Míněna celkem udržovaná Š 120 s děravým chladičem. Pak si to ovšem přece jen rozmyslela. Osobně jsem vůz stejné značky a stejného stáří odmítla dát všanc už dříve, protože Rudolf Růžička mne jemně upozornil, že Rakušané si našich OTP neváží a řídí se vlastními technickými předpisy.

Jely jsme tedy autobusem a bylo to O.K. stejně jako bydlení ve Vídni, které s buldočí vytrvalostí vyběhala Taťána. Bydlely jsme stanici metrem za Schönbrunnem (Rakušani neříjaké Schönbrunn, nýbrž Schön-brunn - to až budete chtít dělat machry) v nóbl apartmá za ucházející peníz.

Programy, jichž jsme se účastnily, a prezentaci naší EA hudby probírám ve vážné části příspěvku. V té ovšem na některé postřehy nemůže být místo - což by byla podle mého názoru škoda. Z nich nejroztomilejší je asi o tom, kterak EA hudba, reprodukována "na plné koule" v programu Kino für das Ohr pod širým nebem útulného dvora rakouského Hudebního informačního střediska, vyhnala postupně všechny shromážděné posluchače (zbyla tam jen česká delegace a jeden jediný očividně hluboce zaujatý mladík, který by soustředěně poslouchal, i kdyby kolem zuřila válka) a poštvala na organizátory obyvatele přilehlých činžáků. V jednu chvíli se EA hudební produkci pokoušel kdosi konkurovat - v pauzičkách během ohlušujícího elektronického řevu vyrobeného z petard a bůhvíčeho vyrážely z jednoho okna naplno vyjeté basy a bicí nějakého metalu, ale v porovnání s kvalitní aparaturou rakouské GSM (Gesselschaft für elektronische Musik) a dobrými rezonančními podmínkami prostoru sevřeného obytnými bloky se rockerovo úsilí ukázalo být směšnou donkichotštinou. Líbilo se mi, že přitom nikdo nikomu nenadával. Vídeňáci jsou klidní a laskaví lidé. Vzdorovali asi půldruhé hodiny a pak nás chodili po jednom do dvora informovat, že tam vlastně bydlí. Pořadatelé nakonec - se stejným klidem - produkci ukončili. Zůstala tam jen kočka (zvíře) na cihlové zdi. Objevila se tam hned po začátku a celou dobu si tam olizovala tlapky nebo přívětivě mžourala proti oblačnému nebi. Pravděpodobně byla hluchá.

Kino für das Ohr (to byly odpolední, vždy tři hodinové bloky, v rámci nichž jsme nabídli i náš program) bylo posléze přesunuto do neméně sympatického klubu Alte Schmiede v bohémsky vyhlížející čtvrti města, která má skoro úplně "domácí" (= naši) atmosféru. Jinak jsme se shodli, že Vídeň vůbec nevypadá jako hlavní město, je to taková větší Plzeň nebo spíš Domažlice. Impozantní jsou tam samozřejmě budovy v centru - muzea jsou tak obrovská, že na to, aby člověk každé z nich jen prošel, by se v něm musel alespoň na měsíc utábořit. Ve skutečnosti ale ani monstróznost staveb příliš nevyniká - je to tam podunajská rovina a všude rostou vysoké, košaté stromy, přes jejichž husté větvoví a listí není na nic vidět.

Ve Vídni se naše reprezentace rozrostla o mé rozhlasové kolegy Radka Rejška a Vladimíra Ruska. Zatímco my jsme tam jely na Elektrokomplex, což byl festival a konference, pánové tam trávili čas na Mezinárodní tribuně EA hudby.

Myslím, že jsme českou EA hudbu ve Vídni představili důstojně a že náš program měl - v porovnání s programy jiných "subjektů" v Kinu für das Ohr - velmi pozitivní ohlas. Perlička ze zpáteční cesty: z Vídně jsme jely přes Brno, kde měl na náš autobus okamžitě navazovat spoj do Prahy. Ten nám samozřejmě ujel, takže jsme čekaly mnoho hodin do hořké půlnoci, kdy konečně jede nějaký vlak (mezi osmou a půlnocí z Brna neodjedete, kdybyste se na hlavu stavěli). Toho večera byl v Brně koncert Kelly Family. Společnosti fanoušků ve stavu hodně rozšířeného vědomí, jíž jsme se upřímně děsily, nás ušetřil ctižádostivý mašinfýra: ve snaze dohnat notné zpoždění zastavil v Brně skutečně jen na skok, takže většina příznivců populární kapely ani nestihla přijít k smyslům a vyjít na perón, aby z vlaku zahlédli alespoň mizející zadní světla.

II
Dlouhodobá stagnace, která poznamenala zařízení specializovaných zvukových studií v Čechách během 70. a 80. let, přinesla důsledky povahy nejen technologické, ale i mentální. Do "matrice" tvůrců, kteří se věnují EA hudební tvorbě, v 90. letech téměř nikdo nepřibývá. Tvoří ji několik věrných, z nichž někteří vytrvali ještě z počátků EA hudby v Čechách v 60. letech (mnozí z nich se ale naopak odmlčeli, invenčně vyčerpali nebo zemřeli). Z mladších generací bylo na EA hudbu ochotno už před listopadem ´89 vsadit jen pár nadšenců a směrem k těm nejmladším se zdá zájem o tuto oblast ještě více slábnout. Jistěže hudební tvůrci široce využívají EA hudebně-zvukových zařízení - většinou ale k usnadnění a ekonomizaci své práce a mnohem méně k dobrodružstvím tvorby. Mladí skladatelé registrují celosvětový trend, kdy tento hudební obor už ztratil kredit samospasitelné avantgardy a jako médium s novými zvukovými možnostmi se organicky včlenil do více či méně běžně užívaného instrumentaria, a často jim zkrátka nestojí za to investovat do náročného poznávání jeho specifik čas a energii, neboť návratnost takové investice je nejistá. Naučit se zacházet s EA hudebním materiálem vyžaduje od tvůrce, aby se stal do určité míry technickým specialistou, což může leckomu, kdo se chce ubírat cestami konvenčního hudebního provozu, připadat zbytečné. Navíc, co se asi tak lze naučit na zastaralých zařízeních školních studií a od hrstky specializovaných pedagogů, kteří své výklady budují na stavu EA hudby před deseti či patnácti lety? Kontakty skomírají, teoretické zázemí prakticky neexistuje.

Přece však je EA rozměr v hudbě, ať už chápán ryze technologicky, organologicky anebo filosoficky, zcela nezastupitelnou zkušeností hudebního myšlení druhé poloviny 20. století a jako s takovým by s ním měl přijít do hlubšího kontaktu každý, kdo činí hudbu integrální součástí svého života. Počátkem 90. let došlo zásluhou "matadorů" EA hudby v Čechách (zejména Karla Odstrčila) k přechodnému oživení této oblasti. Konkrétně: v roce 1991 byla založena Společnost pro EA hudbu a v Českém rozhlase bylo zásadně modernizováno experimentální studio (Audiostudio). Tyto aktivity - třebaže rozhlasové studio dnes, pokud jde o umělecké ambice vlastní produkce, už zase živoří - přinesly dlouhodobě několik plodů, jejichž funkčnost byla v červenci 1998 na festivalu Elektrokomplex ve Vídni s úspěchem prověřena.

Česká SEAH připravila pro Vídeň koncepčně ucelený program, v jehož rámci představila skladby Rudolfa Růžičky (Posonensia), Radka Rejška (Carmen campanarum) a Karla Odstrčila (Agatha Christie) a v podobě dvou referátů nabídla informaci o historii EA hudby v Čechách a o mezinárodní soutěži EA hudby Musica nova. Tři uvedené skladby mohou být považovány za charakteristickou ukázku hlavního směru, jímž se ubírá hudební myšlení českých tvůrců EA hudby, kteří si v tísni nedokonale vybavených studií a zbaveni možnosti různosměrných kontaktů se zahraničím dokázali uchovat víru v aktuálnost a nezastupitelnost nového média. Naučili se vystačit si s minimem a technologický deficit vynahrazovat invencí. Proto možná se o této tvorbě dá stále ještě mluvit jako o hudbě, zatímco na koncertech elektroakustické, resp. "akusmatické" hudby - jak bylo zřejmé i ve Vídni - bývá k slyšení čím dál častěji spíše zvukové umění. Muzikálnost jako výrazný rys české EA hudební tvorby je mimo jiné projekcí jejího humanistického rozměru - který je v ní přítomen ať v rovině fyziologické přirozenosti a ohleduplnosti anebo v rovině explicitních významů. Právě pro tento rozměr - přece - západní kultura pěstuje a podporuje umění, a pečuje tak o rozšiřování svého vědomí (a ztratí-li tento rozměr ze zřetele, jako taková hyne). Podle soustředěné pozornosti, kterou publikum ve vídeňském klubu "Alte Schmiede" českému programu věnovalo, lze prezentaci české EA hudební tvorby na Elektrokomplexu považovat za úspěšnou. Smysluplné kulturní vztahy jsou pro novou tvorbu téměř stejně důležité jako nutnost inovovat technologie. Vídeň poskytla české hudbě ideální prostředí, ve kterém byla skutečně poslouchána, kde měla možnost působit a kde se o ní dalo diskutovat.

Současně s festivalem Elektrokomplex probíhala ve Vídni rozhlasová Mezinárodní tribuna EA hudby. Ani zde si česká hudba nevedla špatně. Rozhlasové rostrum bylo pořádáno v budově ORF ve Studiu 2, které slouží mimo jiné též k výrobě EA hudby. Během tří poslechových sezení od devíti ráno do pěti odpoledne účastníci vyslechli všechny příspěvky zaslané ze zemí, které na akci vyslaly alespoň jednoho zástupce. Český rozhlas byl reprezentován dvěma kompozicemi Vladimíra Ruska Růžové ticho a Symboly. Přestože nešlo o EA hudbu v pravém slova smyslu, resp. v pojetí běžně vžitém u nás, ukázalo se, že naprostá většina tvůrců tíhne k vyjadřování, které by bylo možno nazvat "elektroakustický feature" nebo - jak bývá nyní všeobecně mezinárodně tento žánr označován - "akusmatická tvorba", a že právě tímto druhem umění byly i Ruskovy příspěvky. Oba vzbudily pozornost a byly příznivě hodnoceny. V této souvislosti je ale nutno konstatovat, že EA hudba u nás se již poněkud vzdaluje našim "tradičním" představám a že naprostá většina evropských tvůrců opouští hudební myšlení ve prospěch definice hudby jako "veškeré, jakkoliv organizované struktury akustických jevů". Budiž to chápáno jako problém spíše filosofický, nicméně se obáváme, že naše současná EA hudební produkce nemá na akcích podobného typu šanci obstát, pokud bude vytvářena hudebníky vycházejícími z tradičně pojatých hudebních principů. Kompozice Vladimíra Ruska zaujaly právě proto, že takto pojaty nebyly.

Chceme-li EA tvorbu u nás začít smysluplně rozvíjet a "vybřednout" ze stagnace, v níž se nyní nacházíme, musíme si nejprve stanovit, zda zůstaneme věrni hudebním východiskům nebo zda se vydáme po cestě akusmatického umění. Smysluplné může být obojí, ale v žádném případě nejde o totéž a obě cesty lze jen dost obtížně slučovat. Je téměř jisté, že zde vznikl nový druh umění, který s hudbou v pravém slova smyslu má společného stále méně. Termín "akusmatická tvorba" zde budiž považován za odpovídající a výstižný, třebaže i zde zjevně vzniká mnoho produkce průměrné a podprůměrné vedle prací, které mají plné právo na uznání.

Zdá se, že akusmatická tvorba se může stát pro rozhlasovou praxi problémem. Vzhledem k tomu, že jde evidentně o další žánr "na pomezí", vyvstává otázka, zda je výlučnou záležitostí hudebních redakcí. Bylo totiž zajímavé zjištění, kolik "skladatelů" EA "hudby" - resp. akusmatických děl - již vůbec nepoužívá jakýkoliv záznam podobný notovému, pokud notové písmo vůbec znají... I to je důkaz, že se toto umění vzdaluje hudbě v našem chápání a slova smyslu.

Produkty, které jsme na přehlídce vyslechli, mohly vzejít stejně dobře z redakcí literárních či jiných. Spíše než "komponování" by této činnosti slušel název "umělecká zvukařina", což by bylo plně výstižné (bez jakéhokoliv pejorativního významu).

Zatímco rozhlasová tribuna probíhá každé dva roky a koná se vždycky v jiném městě, festival Elektrokomplex se uskutečnil letos poprvé. Jeho součástí byla i konference s širokým tematickým záběrem a řada doprovodných akcí. Věřme, že rakouská Společnost pro EA hudbu, která Elektrokomplex pořádala, byla s průběhem a efektem velkoryse pojatého projektu spokojena do té míry, že v něm - tak či onak, dříve či později - bude pokračovat.

Bulletin SEAH, číslo 8 / 1999
Redakce a vydavatel: Společnost pro elektroakustickou hudbu,
Radlická 99, 150 00 PRAHA 5 - Smíchov, Česká republika
tel.02/537374, fax 02/4014083